Kdesi jsem viděla zajímavou myšlenku.
Nechávat si výrobní část je od státu vlastně nesmysl (tím spíš, když by "kupoval" poblíž ATH), protože podle aktuálních plánů uhelky za 15 let skončí a současné jaderky o chvilku později doslouží. Obnova/výstavba nových jaderek se nikdy nevyplatí, protože to trvá dlouho a do té doby naskáčou nesmyslné úroky - neboli trvá dlouho, než začne generovat peníze, ale úroky poběží hned... A v malých reaktorech nás všichni předběhli (zmiňováno Rumunsko a Polsko).
Oproti tomu je distribuce tiskárna na peníze na desetiletí dopředu, protože bez kabelů to prostě nepůjde a lidi se nemají jak přepojit na jiné. Napadlo mě hned srovnání s vodovodními trubkami, kde nemožnost přepojit se jinam lidi už pociťují především tam, kde je Veolie.
Co si o tom myslíte? Není rizko u distribuce nutnost vyměnit prakticky celou rozvodnou soustavu za novou, která snese jiné trasy toků? Myšleno, že namísto páteří z elektráren "tlusté" kabely vlastně všude, když všude budou soláry. A to všechno tak, aby přežilo sluneční spičky. Je reálné všechno přenést na spotřebitele? Nebude do toho ERÚ moc kecat?
Prostě mít elektrárnu je super, ale elektřina se dá lehce vyrobit/nakoupit jinde, jenže sekundární kabel se jen tak nenatáhne
